ROCK HISTORY 1986

Z bližšího průzkumu různých bilančních žebříčků je zřejmé, že ročník 1986 nevychází zkrátka nadčasovou kvalitou ani bestsellery. Americká redakce magazínu Rolling Stone vloni opět aktualizovala pětistovku nejlepších alb všech dob a síto, které je s přibývajícími roky stále hrubší (konkurence samozřejmě roste), zachytilo šest alb, což není při hojném zastoupení nerockových žánrů vůbec špatný výsledek. Rock zde zastupují Paul Simon (Graceland, č. 46), Metallica (Master Of Puppets, č. 97) a Peter Gabriel (So, č. 297). Alb ověnčených multiplatinovým „puncem“ bychom na nejsilnějším trhu ve Spojených státech napočítali celou řadu, ale v globálních žebříčcích s certifikovanými prodeji má v pomyslné supertěžké váhové kategorii reálné zastoupení jen jediný trhák, a sice Slippery When Wet, jinak třetí řadovka Bon Jovi. O motivaci sáhnout do peněženky lze jen těžko spekulovat, ale časem prověřené gusto kritiky má své opodstatnění. O přínosu Metalliky pro thrash metal, jenž v dalších letech nabíral na síle, je zbytečné diskutovat, a podobně je tomu v případě Paula Simona a Petera Gabriela, kteří na svých albech s větším či menším, ale každopádně nepřeslechnutelným podílem hudebníků z Afriky o několik let předběhli rostoucí popularitu world music.

Pozornost si však v našem úhelném roce zaslouží i produkce nezávislých vydavatelství, která měla silné zázemí zvláště ve Spojeném království. Australan Nick Cave se svými The Bad Seeds v barvách Mute Records překvapil hned dvakrát, protože po kolekci coververzí Kicking Against The Pricks, které byly občas vedle originálů k nepoznání, stihl ještě autorské (a náležitě temné) album Your Funeral... My Trial. Skotské trio Cocteau Twins, které bylo toho času pýchou labelu 4AD, na čtvrté řadovce Victorialand opět potvrdilo, že charakteristiku „průkopníkci dream popu“ nezískalo omylem. Silnou manchesterskou scénu zastupovali kytaroví The Smiths s frontmanem Morrisseym, již se „trojkou“ The Queen Is Dead u Rough Trade vyrovnali svému eponymnímu debutu, a syntezátoroví krysaři New Order, kteří se za podpory vydavatelství Factory na čtvrtém albu Brotherhood opět vzdálili temnému stínu někdejších Joy Division. Řady indies už s kontraktem u Warner Bros. opustilo americké trio Hüsker Dü z Minnesoty, což ani v nejmenším neznamená, že by snad na albu Candy Apple Grey nějak nepřístojně zkrotlo.

Osmdesátky začátkem druhého poločasu vypadaly optimističtěji i v českých zemích, tedy alespoň co se vinylů týče. Po nesmylném zákazu už Vladimír Mišík postavil nové Etc... Společně vyrukovali se třetím albem, které však mělo být už vlastně čtvrté. Luboš Pospíšil si za přispění 5P nasadil druhým albem ...a nestřílejte na milence laťku hodně vysoko. První dlouhohrající vinyl konečně vzešel z košaté scény pražské Hanspaulky a připsal si ho na začátek diskografie Ivan Hlas se svou stále ještě docela zánovní skupinou Nahlas. Na krátký, ale intenzivní Elektrický bál pozvalo domácí rockery Tango s Miroslavem Imrichem, který kvůli tomu opustil zavedený post zpěváka u Abraxasu. Ostravský Citron pak albem Plni energie potvrdil minimálně středoevropskou třídu, když v anglické verzi zaujalo v tehdy ještě Západním Německu. Milým překvapením byl také studiový albový projekt Rány, na kterém spojili síly Zuzana Michnová a Michal Pavlíček za přispění Klaudia Kryšpína. Nevyužitý potenciál domácí scény zachytil ineditní dokument Hudba 85, který představil tucet kapel mimo oficiální scénu, mj. Hudbu Praha, Garáž, Dybbuk, Precedens nebo Krásné nové stroje. Důvod? Jak napsal Leoš Kofroň: „Počátečním záměrem bylo uchovat ve vizuální podobě pár kapel, u nichž nebylo zřejmé, zda je dříve či později nepotká zákaz.“ Bohužel ne všechno v roce 1986 u nás působilo povzbudivě. Začala také vykonstruovaná soudní kauza s aktivisty Jazzové sekce. Skandální rozsudek zazněl až o rok později, i když z dobrých důvodů lež a nenávist nakonec nezvítězily tak, jak si předsevzaly.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR