ROCK HISTORY 1978

EDITORIAL

Punkové vlny, které byly na obou stranách Atlantiku různě nafázované, už v roce 1978 opadly, ale vzdouvala se vlna další, zvaná nová, která přinesla příval dalších kapel. A nutno dodat, že mnohem různorodějších. Sdílely však punkový étos, snahu vymanit se z mantinelů hudebního byznysu. Výjimky samozřejmě potvrzovaly pravidlo. Třeba The Police zrodil chladný kalkul, ale talentovaní muzikanti chytili příležitost za pačesy a od albového debutu Outlandos d’Amour produkovali kvalitu, která početným teenagerským fanouškům tříbila vkus. Podobných příkladů bychom našli napříč rockovou historií samozřejmě víc, stačí jmenovat The Beatles.

Na druhou stranu přísloví o cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly má obecnou platnost a řada nových kapel šla brzy na ruku nadnárodním vydavatelstvím. Vůči novovlnné komerci se začalo v New Yorku vymezovat hnutí no wave s živou hudbou, která spadala do klubového podzemí a udržela kontinuitu rockových výbojů v nejlidnatějším městě USA od raných The Velvet Underground až po nastupující Sonic Youth. Ale jak říkával jeden z hlavních představitelů francouzské (jak jinak než filmové) nové vlny, režisér Claude Chabrol: „Neexistují žádné vlny, jen oceán.“ A hudbu je radno dělit pouze na dva druhy – dobrou a špatnou. S gruntovním rockem amerického střihu se trendům navzdory prosadila

britská skupina Dire Straits, u níž se dosavadní prodeje všech alb po celém světě odhadují na sto dvacet milionů kusů. Postpunkovému kvasu se vymykala i debutantka Kate Bush a osobností, které si prošlapávaly vlastní cestu, bychom našli mnohem víc.

Po tuhé normalizační pětiletce, kterou zahájily na prahu sedmdesátých let kádrové prověrky, se už začínalo blýskat na časy i v tehdejším Československu. Rok 1978 byl na povedená či alespoň zajímavá alba silný, i když šlo jen o šťastnou souhru okolností. Jan Spálený vystoupil s Edisonem ze stínu hudebního režiséra, podepsaného pod řadou našich milníků včetně Kuřete v hodinkách či Města Er. Trio Marsyas dalo ve studiu akustickým písničkám, jak je znalo klubové publikum, další rozměr. Počinem byl také sólový debut Super-robot kytaristy Oty Petřiny, jinak autora hudby a sidemana na jiné prvotině, kterou byl Motorest začínající Petry Janů. Zpestření představoval živák Katapultu, byť triu s frontmanem Oldou Říhou kritici chybně prorokovali maximálně rok života. Kvalita vznikala také mimo ediční plány druhdy státních vydavatelství. V šedé zóně se dařilo volné písničkářské sešlosti Čundergrund i amatérským kapelám Amalgam a Švehlík, které se představily na Pražských jazzových dnech. The Plastic People Of The Universe pak v undergroundu zrodili Pašijové hry velikonoční, jeden ze svých majstrštyků.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR