ROCK HISTORY 1977

Abych dostatečně nasál punkový esprit, pro editorial jsem se tentokrát nechal naladit filmem Rude Boy, kterému u nás pomohly na DVD před lety Levné knihy. Zčásti dokumentární snímek Jacka Hazana a Davida Mingaye z roku 1980 o lůzrovi, který prodává v sex shopu a dostane šanci jako bedňák na turné The Clash, se sice s naším ročníkem Rock History těsně míjí, ale atmosféru Velké Británe v časech punkového velkého třesku zachycuje velmi dobře. Punk měl dvě tváře, trochu vrásčitější americkou a sociálně navztekanou ostrovní, což s medailonky vybraných desek přibližují obsáhlé články Petra Adamíka, který má u nás tenhle žánr zažitý jako málokdo. Výlučné newyorské kapely kolem klubu CBGB byly na naší straně Atlantiku vzorem pro hudební i společenskou revoltu, kterou mapují nejenom příběhy debutů The Clash a Sex Pistols. Na této vlně se svezlo i originální písničkářství Elvise Costella, Iana Duryho nebo The Stranglers. Punk sice brzy ustoupil do pozadí, aby uvolnil místo nastupující nové vlně, ale vedle vlastních návratů dění na hudební scéně nepřestával ovlivňovat. Své o tom vědí hlavně formace, které později formovaly thrash metal a grunge.

Vzpoura proti skupinám, kterým aparaturu na koncertní šňůře namísto otřískané dodávky převážely kolony kamionů, tak docela nevyšla. Za očekáváním sice zůstal třeba ohlas alba Animals, jednoho z milníků Pink Floyd na motivy Orwellovy Farmy zvířat, ale kromě favorita těžké váhy to byla jinak víceméně plichta. Žánroví souputníci Yes to mysleli s názvem osmé řadovky Going For The One vážně a vrchol hitparády vzali ztečí. Genesis už bez Petera Gabriela se blýskli živákem Seconds Out a bývalý frontman vyrazil s kůží na trh poprvé sám za sebe s debutovým eponymním albem, přezdívaném podle fotografie na obalu „Car“. Dařilo se i jiným progrockovým krajánkům. S povedenou písničkovou kolekcí Songs From The Woods vyrukovali Jethro Tull, nastavenou laťku udržovala na desce Novella neprávem opomíjená Renaissance a mistrovský počin Out Of The Blue přivedlo na svět sedm statečných z Electric Light Orchestra. Berlínskou trilogii otevřel David Bowie na svobodné straně Zdi hned dvěma alby Low a „Heroes“. Britské barvy dále celkem úspěšně hájili Queen, Uriah Heep i tvrdě zakalení Judas Priest. Z Austrálie výrazněji vystrčili růžky AC/DC,

Spojené státy byly vždy velkou zemí a punkové epicentrum v New Yorku mělo vlastně lokální i žánrově širší rozměr, což jen potvrzuje debut Talking Heads. Zvláště na západním pobřeží pak bylo dost místa pro všechny. Duo Steely Dan si s notnou výpomocí studiových sidemanů vypiplalo majstrštyk Aja. Skvělou koncertní formu potvrdili sanfranciští Grateful Dead i ve studiu, kde vznikla devátá řadovka Terrapin Station, a nezklamali ani jejich krajánci ze Steve Miller Bandu, i když ti měli svou „Knihu snů“ uloženou v šuplíku už zdřívějška. Progrockový kurz si ve vnitrozemí nadále udržovala americko-kanadská trojice

Kansas, Rush a Styx. Těžký kov měl cenu zlata v rukou Kiss i těžkotonážního Meat Loafa, kteří zabodovali s alby Love Gun, respektive Bat Out Of Hell. Zvláštní kapitolu rockové historie tvoří britsko-američtí Fleetwood Mac s proklatě křehkými vztahy mezi svými členy, ale „moneymaker“ Rumours, který pořídili ve studiích od Miami po L.A., představuje jedno z nejúspěšnějších alb rockové i hudební historie.

Slabou rockovou úrodu však v roce 1977 hlásilo tehdejší Československo. Po vzniku Charty 77, jejíž signatáře komunistický režim pasoval na „ztroskotance a samozvance“, byly různé schvalovací komise podezíravější než kdy jindy. V dobovém kontextu bylo hardrockové album Hrrr na ně… Jiřího Schelingera a nejsilnějšího obsazení Skupiny Františka Ringo Čecha výjimečné. Počinem bylo i dvojalbum Planetárium, za kterým stáli Václav Neckář, Zdeněk Rytíř a skupina Bacily. Celkové skóre dále vylepšovaly přece jenom „artificiálnější“ skupiny Bohemia a M. Efekt, ať už měly s alby Zrnko písku a Svitanie nakročeno více k rocku s přívlastkem jazz, nebo art.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR