ROCK HISTORY 1969

Listuji v zahraničních časopisech s vročením 1969. Občas lítostivě vzdychám a naštvaně vrčím, jakmile narazím na proděravělé výtisky od myší v naší garáži anebo mých nůžek, když jsem ze svého archivu vystřihoval a obětoval obrazové dokumenty do Melodie, měsíčníku i Aktualit. Znovu si však právě nad fotkami potvrzuji, co bylo pro hudební zpravodajství toho roku příznačné: ruce nad hlavou, těla, tisíce, statisíce návštěvníků festivalů zvaných „pop“ a hrnoucích rock: Newport 69 (20. – 22. června, 200 000 diváků, na programu mj. Jimi Hendrix, Joe Cocker, Eric Burdon). Atlanta International Pop Festival (4. – 5. července, 150 000, Janis Joplin, Led Zeppelin…). Atlantic City Pop Festival (1. srpna, 110 000, CCR, Procol Harum, The Byrds, Chicago, Joplin). New Orleans Pop Festival (30. srpna – 1. září, 30 000, The Byrds, Canned Heat, Santana a ovšem, Joplinka).

Nad těmito nepochybnými událostmi čněly dvě, z nichž přinášíme očitá svědectví našich kolegů Miloše Skalky a Petra Dorůžky. Nejenom o tom, co se dělo na scéně, ale i v zákulisí, v poli i předpolí Woodstock Music And Art Festivalu, který se konal 15. – 18. srpna 1969 na šesti stech akrech farmy v Bethelu u New Yorku, a ve třech závěrečných srpnových dnech na sluncem zalitém prázdninovém ostrově Wight u jižního pobřeží Anglie.

Impozantní počty diváků ještě převýšila akce bez vybírání vstupného. Jak to funguje, předvedli 5. července Rolling Stones s další atrakcí King Crimson, kteří do londýnského Hyde Parku přilákali podle některých odhadů až 650 000 nadšenců i zvědavců. Američané se pokusili o totéž 6. prosince 1969 uspořádáním „free“ festivalu na plochodrážním stadiónu v kalifornském Altamontu. Hlavní tahák – jak jinak: Rolling Stones. Což o to, lidí se sešlo dost, i když méně než ve Woodstocku. Ani narození čtyř dětí v samotném ohnisku dění však neodstranilo pachuť ze čtyř úmrtí, z nichž pobodání 18letého Mereditha Huntera jedním z dvoustovky nevhodně najatých „pořadatelů“ z řad Hell´s Devils se odehrálo na dohled pódia s Mickem Jaggerem. Rok 1969, který tak slibně začal (teď nemám na mysli tragické poměry u nás), končil nepokoji, které se v následujícím období v souvislostí nejenom s pořádáním předimenzovaných akcí, ale i celkovou atmosférou v americké společnosti ještě prohloubily.

Jaromír Tůma, editor